EDITORIAL

Konečně je tady...

...ale že jsme se na něj načekali. Léto! Tedy ono to ještě není to opravdové prázdninové léto, ale i tak už dokáže potěšit. Mě tedy určitě, jako lví zrozenec trpím celý nekonečný podzim a zima se mi zdá k nepřečkání. Jakmile to vypadá, že už opravdu sněžit nebude, otevřu skříně dokořán nekompromisně vyházím všechny tmavé košile, bundy a svetry. Ty, na které jsem letos zapomněla, nacpu do pytlů a odvezu na charitu. Ty, o kterých si myslím, že je napřesrok ještě dopnu, vyrovnám do krabice a vyexpeduji na horní regály tak, abych na ně neviděla. Naopak vyperu a nažehlím barevné letní halenky a samozřejmě zjistím, že nutně potřebuji nové. Já nevím, jak vy, ale zase se mi zmenšila skříň, prostě se to do ní nevejde. Asi by to chtělo nový šatník, anebo ještě lépe nový domeček a v něm vlastní šatnu... no nic, zpátky nohama na zem, musím si vystačit s vestavěnou skříní.

Další důvod, proč tolik miluji léto, jsou barvy. Nechci se opakovat, ale nemůžu si pomoct, už zas se rozplývám nad prvními zelenými pupenci. Pohled na rozkvetlé stromy mě uvádí dostavu u vytržení, nehledě na to, že mě asi nikdy neomrzí májové líbání nejenom pod rozkvetlou třešní. Ale zpátky k barvám. Určitě jste si toho všimli také, jak nás probouzející se léto inspiruje zapomenout na hnědou i šedou a připomíná, že jsou i jiné barvičky. Letos to prý budou sladké zmrzlinové tóny a na paty jim šlapou jasné barvy Karibiku.


Á propós zmrzlina. To je jeden z letních hříchů, kterým nejde odolat. Myslím, že alespoň jeden kopeček si za sezónu dopřeje každý. A kdo tvrdí že ne, buď neříká tak úplně pravdu anebo nemá život rád. Ale my život milujeme, a milujeme i drobné radosti, jako třeba malé sladkosti. No a co, tak si potom vyčistíme zuby, a třeba i dvakrát.


Přeji vám, ať jsou vaše dny jen báječně prosluněné a chvíle odpočinku co nejsladší.


Jana Špatzová

šéfredaktorka